ZDIVO PORFIX PO POVODNÍCH

Zdivo PORFIX po povodních – obšírnější

Pokud patříte mezi postižené povodněmi a váš objekt je zděný, je předpoklad, že následky na takové konstrukci nebudou katastrofální. Hmotnost a stabilita zděné stavby je příznivá, i když, jako všechno, má své limity. Zkoušky i zkušenosti z předchozích let ukázaly, že pevnost takových vodou zaplavených tvárnic neklesne o více než 20 %, proto, pokud byly návrh a posouzení statiky stavby provedeny správně, není se čeho obávat. Je však třeba poznamenat, že musíme rozeznávat mezi působením zaplavení a destrukční silou proudu vody. Proto je při pochybnostech lepší přizvat k obhlídce odborníka.

Pórobetonové zdivo je obecně považováno za velmi nasákavé kvůli své struktuře (obsahu dutin), avšak nezapomínejme, že struktura vzduchových dutin je uzavřena. Díky tomu je nasáknutí postupné a obvykle trvá až 2–3 dny (stupeň provlhnutí závisí na více faktorech). Pozor na měření vlhkosti zdiva, vzhledem k dostupnosti vlhkoměrů a principu jejich funkčnosti (hrotové) jsou výsledky značně nepřesné => orientační.

Při zaplavení zděné konstrukce z pórobetonu lze říci, že zhoršení některých vlastností zdiva je dočasné a při jeho správném ošetření přetrvá bez poškození a po úplném vyschnutí nadále plní všechny své funkce.

Po úplném nasáknutí zdiva první část sušení trvá cca měsíc. Za tuto dobu se vlhkost pórobetonu dostane zhruba na úroveň odpovídající expedovanému materiálu z výroby. Samozřejmě rychlost vysychání závisí na vytvořených podmínkách v interiéru – teplota, vlhkost, cirkulace vzduchu a větrání (tedy i podmínkách v exteriéru – teplota, relativní vlhkost). Pro dosažení co nejnižší vlhkosti v místnostech je třeba co nejdříve vyklidit z místností vše promočené (nábytek, zařízení a vybavení), následně odstranit a demontovat vše, co brání odpařování vody, proudění vzduchu – vysychání a zvyšuje vlhkost v místnosti (od dveří, přes kryty) až po zásuvky… a v odůvodněných případech i otlučení omítek?!). Zároveň začneme s větráním. Zatímco v teplém období postačuje intenzivní větrání, snažíme se dosáhnout mírného komínového efektu zrychleného proudění vzduchu, v chladnějším, je třeba přitápět a v zimním období standardně topit. Při topení nezapomínejme na nezbytná větrání, a to na začátku 5 minut každou hodinku. Výbornou pomůckou je použití cenově dostupných jednoduchých teploměrů s prostorovým vlhkoměrem, které rozmístíme po místnostech. Podle naměřených hodnot můžeme správně provádět potřebnou činnost k regulaci vlhkosti, ale bez delšího podchlazení prostoru.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat místnostem, jako jsou sklepy, koupelny apod., kde je provedena hydroizolace. Po zaplavení tato místa fungují jako vana, tedy zadržují vodu uvnitř. Pokud v místnosti není kanalizační vpusť, je odstranění vody a vlhkosti z těchto prostor velmi prioritní záležitostí a je potřeba ji odčerpat či vysušit.

V případě, že některé zařízení musí zůstat v místnosti, případně s odstupem času již instalujete nové, je pro dostačující proudění vzduchu třeba zachovat mezeru minimálně 10 cm, u větších kusů i 30 cm a u sestav zařízení i 50 cm. Tato vzdálenost by měla zůstat zachována co nejdéle, cca do jednoho roku, přičemž ty větší se s ustupující vlhkostí mohou zmenšovat. Pomůckou pro objektivní vyhodnocení je opět umístění vlhkoměru.

Nesprávná nebo nedostatečná opatření a vysoká vlhkost se často zejména v chladnějších obdobích projeví plísněmi. Jako obvykle se projeví nejprve na rizikových místech, kde je nedostatečné proudění (rohy a kouty), nebo v místech s horšími tepelněizolačními vlastnostmi (překlady a věnce). Plísně odstraníme obvyklým způsobem a zintenzivníme opatření (teplota a proudění). Na trhu najdeme i mnoho zařízení na vysoušení, které by se daly rozdělit do dvou základních skupin:

- zařízení na pohlcování – separaci vlhkosti ze vzduchu, která nám zejména v zimním období mohou částečně nahradit větrání,

- zařízení na urychlení odpařování vlhkosti z konstrukcí a materiálů (max. do 40 °C, bez produkce CO2!).

Pozor na příliš rychlé vysoušení konstrukcí! Průvodním jevem při vysoušení jsou i objemové změny a následkem prudkých objemových změn jsou deformace obvykle trvalé a nezvratné (praskliny a oddělování jednotlivých vrstev materiálů).

Součástí zdiva je také jeho povrchová úprava (omítky, obklady, stěrky – často i z netradičních materiálů). Následky se obvykle dají předvídat na základě použitých materiálů a hlavně pojiva. Dostupnost produktů na trhu je široká a doporučené postupy se mohou značně lišit, proto doporučujeme jednotlivé případy konzultovat s výrobcem. Obecně však lze říci, že omítky s obsahem cementu patří k těm méně náchylným k destrukci, podobně jako keramické obklady, které jsou odolné, avšak uzavřený povrch znamená potřebu důkladnějších opatření při vysušování. Naopak některé méně tradiční omítky (např. hliněné) se doporučuje odstranit a po stabilizaci vlhkosti zrealizovat nově. Během procesu vysychání se mohou na povrchu (omítek nebo zdiva) objevit bílé skvrny – mapy. Takto se projevují soli vyplavené na povrch nacházející se v každém zdicím materiálu. Nezaměňujme si je s plísněmi, protože postup při odstraňování je odlišný! Soli po vyschnutí můžeme odstranit mechanicky kartáčem. Exteriérové ​​omítky jsou obvykle odolnější proti vodě, pokud však se záplavami přijde mráz, může dojít k lokálnímu poškození, které po vysušení a zpevnění podkladu lze opravit maltou nebo stěrkou.

Při záplavách může dojít k úniku různých látek a chemikálií. Zde je důležité nepodcenit možné následky (destrukce či nezdravé prostředí) a informovat se buď u původce látek, nebo u příslušného hygienika.

A na závěr ještě poznámka k jednomu z našich produktů, a to polomontovaným stropům. Při této konstrukci není úplně zaplavení až tak časté, ale co se týče stability, situace je poněkud odlišná. Únosnost stropních nosníků, které jsou betonové, sice zůstává zachována a stropní vložky v tomto případě působí jen jako výplň, ale zatížení stropu se zaplavením může podstatně zvýšit. Při hmotnosti vody 1 l = 1 kg není nasáklá voda v samotné konstrukci, ale i ve všem zařízení spočívajícím na stropě, zanedbatelná! Opět zde platí bezpečnostní rezervy, ale vzhledem k charakteru konstrukce je v tomto případě na místě obezřetnost. Proto je na místě alespoň minimální podstojkování takto postižené konstrukce, následné odlehčení (minimální vyklizení trvale znehodnoceného zařízení a vybavení) a následné přizvání odborníka.

 

 

Kontakt v případě potřeby:

Technické poradenství: technici@porfix.cz

Infolinka: +420 800 900 366

 

 

V Trutnově 15.10.2024

Vypracoval: Jaroslav Manduch, vedoucí odd. technického poradenství a služeb